V souvislosti s rozvojem digitálních komunikací pošta každoročně eviduje úbytek počtu poštovních schránek ale i značně rozdílné naplnění jejich kapacit. Zatímco v centrech měst se z oranžových schránek denně vysype stovka dopisů, do schránek na periferii lidé za den vhodí jen pár psaní.
Existuje tedy spousta podnětů na přehodnocení současné situace, nicméně obavy o vymizení schránek nemají opodstatnění - jejich minimální počet reguluje závazná vyhláška. Zásady přístupnosti schránek se řídí podobnými pravidly, jako požadavky na dostupnost zastávek mhd. Logicky se tedy nabízí spojení obou systémů v hybridní formu přepravy, kdy zásadní proměnou neprochází pouze způsob podávání obyčejných poštovních zásilek, ale zejména sloučení sběrných přepravních uzlů – pošty a depa.
Toto efektivní řešení bylo aplikováno již během 70.let v bulharské Sofii, kdy bylo upuštěno od hledání dalších způsobů financování nerentabilní služby ve prospěch radikální systémové změny.
